Pepíček

Pepíček

Ve škole se ptá paní učitelka dětí: “Kampak pojedete o prázdninách?” Přihlásí se Anička a povídá: “My doma mluvíme anglicky tak pojedeme do ameriky!” Přihlásí se Honzík a povídá: “My mluvíme doma německy tak pojedeme do německa!” Přihlásí se Pepíček a povídá: “My mluvíme doma sprostě tak pojedeme do prdele!”


 

Pepíček

Učitelka ve škole zkouší malé děti z českého jazyka a dá jim za úkol slovní hříčku: „Děti, řekněte mi nějaké lesní zvíře, pak přidejte jedno písmenko a udělejte z něj část lidského těla.”
Přihlásí se Mařenka a říká: „Tak třeba: laň – dlaň.”
„Výborně,” chválí ji paní učitelka.
Pepíček to polohlasem komentuje: „Já si hned myslel, že to nebude kuna…”


 

Pepíček

Maminka říká Pepíčkovi, aby všude říkal ano. Pepíček přijde do obchodu a paní prodavačka se ho ptá: „Chceš autíčko, chceš bonbon…”
Pepíček odpoví na všechno ano. Vyjde ven, potká boxera a boxer se ho ptá: „Chceš do držky?”
Pepíček odpoví ano a boxer mu vrazí. Druhý den maminka říká Pepíčkovi, aby všude říkal ne. Opět potká boxera a ten se ho ptá: „Ještě ti to nestačilo?”
Pepíček odpoví podle příkazu ne a boxer mu dá ještě jednou.


 

Pepíček

Na dějepise: „Znáš jméno nějakého významného Slovana, Pepíčku?”
„Ano, prosím. Slovan Liberec, Slovan Bratislava…”


 

Pepíček

„Pepíčku, máš už udělané úkoly?”
„Jo.”
„Ty neumíš odpovídat celou větou?”
„Jo, kurva!”
„No vidíš, že to jde!”


 

Pepíček

Novákovi, kteří bydlí v malém panelákovém bytě, na sebe dostanou chuť a tak řeknou malému Pepíčkovi, aby se díval chvíli z okna a hlásil, co se venku děje, aby ho nějak zaměstnali. Pepíček tedy hlásí: “U Ptáčků se dívaj na televizi, U Králů večeřej, U Horvátů se paní Horvátová sprchuje a u Kroutilů se souloží.” Novákovi se zarazí a ptají se Pepíčka, jak na to přišel. A Peíček odpoví: “No, Honza taky kouká z okna…”


 

Pepíček

Učitelka v první třídě se ptá: „Pepíčku, co budeš mít, když ti maminka dá dvě žvýkačky a tatínek jednu?”
„Svěží dech!”


 

Pepíček

Pepíček přijde za maminkou, že by chtěl koupit kolo. Maminka mu však říká, že nemá peníze, že mu splní každé přání, ale že kolo ne. Pepíček se toho chytne a přeje si, aby si zahráli na maminku a tatínka. Mamince nezbývá než splnit jeho přání. Po dohodě si musí lehnout do ložnice v noční košilce.
Maminka v ložnici s úzkostí čeká, co se bude dít. Najednou se ve dveřích objeví Pepíček v tatínkově kvádru a říká: „Vstávej, stará, jdeme klukovi koupit kolo.”


 

Pepíček

„Pepíčku, jak je možné, že máš v písemce stejný počet chyb jako tvůj soused?”
„To je, prosím, jasné – oba máme stejnou paní učitelku!”


 

Pepíček

Otec vezme Pepíčka s sebou do práce a představuje ho svým kolegům a poté i řediteli podniku. Pepíček povídá řediteli: „Ahoj hajzle!”
V té chvíli na jeho tváři přistane pohlavek. Pepíček se rozbrečí: „Ale tati, vždyť to doma říkáš pořád, že tvůj šéf je hajzl!”


 

Pepíček

Přijde Pepíček za maminkou a nadhodí: „Mami, už jsem zjistil, proč je táta tak tlustej.”
„A proč?” zajímá se máma.
„Včera jsem ho špehoval v kanceláři,” vypráví Pepíček. „A viděl jsem, jak ho sekretářka nafukuje!”


 

Pepíček

Pan učitel vysvětluje žákům: „Tak děti, co se stane, když se zvířátku narodí miminko? No přece kráva se okraví, kočka se okotí… Co bys řekla třeba ty, Maruško?”
Holčička povídá: „Slepička se oslepičí.”
„Výborně!” pochválí ji kantor.
Přihlásí se Pepíček a říká: „Prosím, a žralok se ožral!”


 

Pepíček

Učitelka se ptá dětí ve škole, kolik si myslí, že je jí let. Přihlásí se Pepíček a říká: „Prosím, je vám čtyřicet čtyři.”
„Ano, Pepíčku, správně. Ale jak jsi na to přišel?”
„Docela jednoduše, paní učitelko. U nás v baráku bydlí jedna dvaadvacetiletá a říkají o ní, že je poloviční blázen…”


 

Pepíček

Ve třídě se děti baví o svých prarodičích. Děti si povídají o tom, jak žili, co dělali, kde byli. Na řadě je Pepíček, který říká: „Paní učitelko, můj dědeček měl strašnou smrt, on zemřel v koncentračním táboře.”
Učitelka na to: „To je strašný, Pepíčku, tvůj dědeček byl opravdu hrdina. A jak se to stalo?”
„No on se ožral a spadl ze strážní věže.”


 

Pepíček

Učitelka se ptá ve škole: „Děti, kde žije Bůh?”
Anička: „Nahoře v oblacích.”
„To jsi řekla moc hezky. A co ty, Pepíčku?”
„Já to náhodou vím přesně – Bůh žije u nás na záchodě.”
„Ježiši, chlapče, jak jsi na to přišel?”
„No to táta vždycky když jde na záchod, tak říká: Pane Bože, to jseš tam ještě?!”


 

Pepíček

Přijde Pepíček do lidové školy umění a otvírá víko na housle. Paní učitelka se podívá a ustrašeně zvolá: „Pepíčku, co tu děláš s kulometem?!”
Pepíček: „No co já s kulometem, ale co dělá taťka v bance s houslema!”